Není jedno, jaká volíme slova. Závisí na nich, jak se na nás budou ostatní koukat:
Jestli jako na kompetentní a spolehlivé, s tahem na branku, nebo jako na nejisté, trochu „salámisty“, bez drajvu. Jak tedy komunikovat, aby si vás kolegové včetně šéfa zařadili do první kategorie?
„To nejde.“
Všichni víme, že některé věci opravdu nejdou provést, i kdybyste se vy, vaše oddělení, ba celá firma na hlavu stavěli. Jenže je pravda, že by touto frází měl člověk šetřit a použít ji až v případě, že už opravdu vyzkoušel všechny možnosti, které ho napadly. Jestliže za vámi tedy někdo přijde s úkolem, který je na první pohled neproveditelný, raději odpovězte: „To je opravdu výzva. Prověřím některé možnosti, jak by to mohlo jít.“ Třeba se během tohoto procesu hledání nějaké řešení přece jenom objeví. A pokud ne, už můžete argumentovat: „Nejde to, protože…“ „Šlo by to, ale ne úplně v takové podobě, jak jsi požadoval/a.“ Tak ukážete otevřenost vůči novým řešením a ochotu hledat alternativy.
„To není moje práce.“
Objevuje se také ve variantě: „To není můj problém“. Odpálkujete-li kolegu tímto způsobem, budete za kyselou… Zkrátka někoho, kdo je neochotný a nemá ani ponětí o tom, co to je týmový duch. I když je pravda, že to, s čím za vámi dotyčný přišel, do vaší agendy nespadá, zkuste mu pomoct. „Rád bych vám pomohl/a, ale momentálně pracuji na něčem úplně jiném. Zkuste se zeptat XY.“ Můžete mu také nabídnout spolupráci, ale až po tom, co dokončíte své priority.
„Pokusím se.“
Dejme tomu, že někomu hoří termín, zítra musí cosi odevzdat a chce po vás, abyste k tomu ještě dnes něčím přispěli. Ptá se, jestli to stihnete. V tom případě ho výše uvedená odpověď asi moc nepotěší. Potřebuje vědět, jestli ano, nebo ne. Neznamená to, že musíte kývnout. Můžete i odmítnout nebo mu slíbit, že dnes to nestihnete, ale uděláte to zítra dopoledne. Prostě jasně a závazně. Pokud přijde s nějakou prosbou nadřízený, neříkejte „pokusím se“, ale „udělám to“. Jestliže na to nemáte čas, protože máte hromadu jiné práce, dejte to najevo, viz níže.
„To nezvládnu, to je moc práce.“
A jsme u toho. Máte povinností nad hlavu a do toho přijde šéf/ka s novým úkolem. Fakt, že ho nemůžete stihnout, lze říci i jinak, třeba: „To je zajímavý projekt. Momentálně ale dělám na a, b, c. Který z nich mám odsunout, abych se mohl/a věnovat tomuto novému úkolu?“ Tím nezpochybníte své schopnosti, dáte najevo ochotu a motivaci, ale zároveň připomenete své vytížení a vtáhnete šéfa do odpovědnosti za náplň vaší práce.
„To je asi blbost, co teď řeknu, ale…“
Podobné úvodní fráze používáme, když si něčím nejsme jisti. Jinak ale působí při kreativním brainstormingu, kdy je cílem bez cenzury přinášet nápady, ačkoliv nejsou promyšlené a mohou se jevit jako nesmysly. (Pak ovšem zas není nutné úvodní frázi říkat, to se předpokládá samo sebou). Jestliže ale vedeme běžnou poradu a každý vznáší nějaké návrhy, ty svoje předem nezpochybňujte. Prostě rovnou řekněte: „Navrhuji“ nebo„Doporučuji“. Jestli se váš nápad neujme, neznamená to přece, že je to blbost. Jen někdo přišel s lepším nápadem. Nepodřezávejte si sami pod sebou předem větev.
„To je všechno.“
Dokončili jste prezentaci nebo nějakou referenci na dané téma a použili tento poněkud rezignovaný závěr? Místo toho si trochu přihřejte polívčičku: „Toto je shrnutí mého/našeho projektu. Máte nějaké dotazy nebo připomínky?“
Zdroj: Jobs.cz