Přenesme se do situace, kdy se blíží konec setkání. Někdy s klientem končíte na čas.
Někdy by konverzace chtěla pár minut navíc. Někdy těchto pár minut navíc hovoru věnovat můžete. Někdy na vás čeká další klient…
Myslím, že každý jsme alespoň z části takovou situaci zažili. Jak tedy ukončit koučovací setkání způsobem, který je přirozený, respektující a zároveň podporující pro naše klienty?
Zde je slíbených 7 kroků ke skvělému ukončení koučovacího setkání:
|
1. Nechte si prostor na dostatečnou integraci myšlenek a uvědomění
Nejčastějším formátem pro koučování je 60 minutová konverzace, vezměme si ji tedy jako příklad. Pokud setkání trvá hodinu, obvykle je posledních 15 minut vhodné věnovat ukončení setkání. Proč zrovna 15 minut? Je potřeba mít dostatek času na integraci myšlenek, které v setkání zazněly, a jejich převedení do běžného života. Z mých zkušeností z individuálních mentoringů je toto část, kterou kouči opomínají a nechávají na ni pouze několik málo minut. Pokud však opakovaně necháváme na ukončení koučovací konverzace jen několik málo minut, může se stát, že bude mít klient plnou hlavu uvědomění, ale jen málo z nich skutečně zrealizuje. Jak to poznáte? Klient může přijít s něčím jako: „Hele, potřebuju teď delší čas, abych si ty věci zažil, a pak se ozvu pro další setkání.“
2. Nezapomeňte na partnerství s klientem
Když klient kolem 45 minuty dokončuje svoji myšlenku, zeptám se ho: „Myslíš, že je teď vhodná chvíle shrnout, co v tomto setkání přišlo za myšlenky a uvědomění, nebo je něco, čemu bys chtěl ještě věnovat pozornost?“ Většinou je klient v pohodě s tím začít setkáí uzavírat a pokud ne, z mé zkušenosti si řekne, co potřebuje. Shrnutí vytvořených uvědomění a myšlenek vytváří úrodnou půdu pro zakončení setkání. Jednoduše, partnerství v tomto momentě znamená, že nerozhodnete o přechodu do finální části setkání bez toho, aniž byste klienta k tomuto rozhodnutí přizvali.
3. Pozvánka k popisu známek pokroku
Poté, co klient shrnul hlavní myšlenky a uvědomění, je nasnadě pozvat klienta k formulaci, jak s těmito myšlenkami a uvědoměními naloží. Můžete se třeba zeptat: „Když by sis představil, že s těmito myšlenkami a uvědoměními pracuješ dál užitečným způsobem, podle čeho poznáš svůj další posun?“ A pak již „klasicky“ vytváříte s klientem bohatý popis změn, které se budou dít, co bude jiné než před setkáním, jak na to budou lidé v nejbližším okolí reagovat apod.
4. Sesbírejte s klientem učení i na úrovni „kdo“ (jeho identity)
Na konci setkání prozkoumáváme s klientem všechny možné změny, tedy „co bude jinak než dříve“. Nezapomeňte klienta pozvat i k tomu, aby přemýšlel o tom, „čím bude klient jiný než dříve“. Taková otázka může například být: „Co ses o sobě v tomto setkání naučil?“ Nebo se můžeme zeptat: „Co se dozvěděl o svých potřebách, hodnotách, přesvědčeních…?“ Zakončit můžeme otázkou: „Jak se to projeví ve tvém životě?“
|
|
5. Podporujte klienta v integraci poznatků přiléhavým způsobem
Nepředpokládejte, že každý potřebuje stejnou podporu, aby byl zodpovědný ke svému posunu, nebo že každý potřebuje plán s detailními akcemi a daty! Jednoduše se zeptejte svého klienta, jakou formu podpory od vás v tomto ohledu potřebuje. Můžete se též zeptat, co se o sobě klient naučil v ohledu úspěšné integrace svých uvědomění do každodenního života. Možná budete překvapeni, co klient skutečně potřebuje a že to možná se bude lišit od toho, co jste si mysleli, že klient pravděpodobně potřebuje…
6. Vytvořte „šuplík pro témata“
Pokud klient na konci setkání přinese nové téma či zamyšlení, nabídněte klientovi volbu: „Chceš se ještě ve zbylém čase setkání věnovat tomuto tématu, a tím pádem nevěnovat čas shrnutí a integraci uvědomění a myšlenek, nebo chceš pro toto téma vytvořit čas v některém z dalších setkání?“ Pokud je klient velmi kreativní ve směru objevování nových témat během vašich setkání, můžete vytvořit tzv. „šuplík pro témata“. Může to být kus papíru, tabulka nebo sdílené poznámky, do kterých si poznamenáte všechna témata, která klient přináší a mohou se hodit, když by klient někdy přišel s nejasností, čemu se na setkání věnovat.
7. Mějte na paměti „kocovinu po otevřenosti“
Mnoho klientů nemá nikoho, kdo by jim soustředěně naslouchal. Když zažijí koučování, možná poprvé mají někoho, s kým mohou sdílet své myšlenky a pocity způsobem, kterým je ještě nikdy s nikým nesdíleli. Ke konci setkání může tedy přijít myšlenka: „Hmm, možná jsem toho sdílel a řekl až příliš.“ Klient v tomto okamžiku může zažít pocit zděšení, který by se dal nazvat „kocovina po otevřenosti“. Jako kouči můžeme pomoci tím, že „znormalizujeme“ skutečnost, že se klient takto otevřel. Je dobré klientovi ukázat, že je to v pořádku, že ho nehodnotíme, ale naopak uznáváme a podporujeme. Připomenout vaši mlčenlivost, ocenit otevřenost klienta a jeho ochotu se posunout může být opravdu dobrý způsob, jak vaše setkání uzavřít. Můžete použít třeba tuto formulaci: „Chci opravdu ocenit tvoji otevřenost a upřímnost, vážím si tvé důvěry a jen zopakuji, že vše, co jsme si tu dnes řekli, opravdu zůstane jen mezi námi.“
Zdroj: The Coaching Way
|