Začalo to asi v osmi letech, když jsem bydlela s rodiči několik let ve městě Acra, ve státě Ghana v Africe, uprostřed Guinejského zálivu na pobřeží zlata a slonoviny. Vykukovala jsem skleněnými vyklápěcími tabulkami tropického okna ven, a najednou ze sousedního dvora v naší rezidentské čtvrti Nima začaly mávat dvě děti, Paco a Francine. Uměla jsem tehdy anglicky asi čtrnáct slov, pamatuji si dodnes, jak mě je tatínek před odletem z republiky v kuchyni učil, snad proto byla všechna na téma stolování. Nevím, jestli mě sourozenci od sousedů zvali na čaj a sušenky, nerozuměla jsem jim nic, ale pochopila jsem, že ukazují, ať seběhnu po schodech dolů a jdu si za nimi hrát. Přestože jsem se ostýchala a měla strach, byla jsem nevýslovně šťastná, že mě k sobě pozvali. Postupně jsme začali komunikovat. Většinou všechno, co jsme si chtěli sdělit, jsme současně kreslili křídou na chodníček v jejich zahradě. Slovo za slovem jsme se dorozumívali. Slovem ideálně anglickým, občas českým a občas francouzským, protože jak se ukázalo, děti měly tatínka afrického předsedu správní rady banky a maminku francouzskou letušku. Poznávali jsme jeden druhého a postupně si i porozuměli a sblížili se.

Tato tzv. malá sociologie jednotlivých lidských příběhů a různých světů mě uchvátila a už nepustila. Po škole jsem nejdříve pracovala v rusko-anglické společnosti jako tlumočnice a jednatelka, a teprve až mě vystrašila ruská mafie, přešla jsem do americké nadace.

O několik let později, když jsem po první mateřské dovolené začala pomáhat mému otci v jeho obchodní firmě, říkala jsem si, proč si proboha vybral zastoupení nějaké turecké firmy. Kdo se s lidmi z tak vzdálené kultury dorozumí a porozumí jim? Byla jsem to já! A tak mě moje slabost pro jiné světy přivedla až do jejich istanbulské kanceláře. Jako marketingový pracovník a mediátor jsem mezi kolegy z Turecka, Německa, Maďarska, Ruska, Kanady i odjinud ráda zůstala až do své druhé mateřské dovolené. Dneska je mému mladšímu dítěti, dceři Olivce, bezmála osm let a já ve své vlastní firmě pomáhám lidem dorozumět se navzájem mezi sebou. Ze své vlastní zkušenosti vím, že začít musíme u sebe. 

Chceme-li porozumět ostatním, musíme nejdřív rozumět sami sobě. Abychom mohli okolí, rodině, firmě, či společnosti srozumitelně sdělit to, co chceme a potřebujeme, musíme to sami skutečně vědět. Věřte mi, to je základní princip vztahu, který funguje kdekoliv na světě.