3 fráze způsobí, že budete znít naprosto necitlivě. Zkuste s nimi komunikovat empaticky
Terapeut poukazuje na to, jak běžné, zdánlivě nevinné fráze jako "Vím, jak se cítíš" mohou mít dopad na osobu, se kterou mluvíte.
Žádné školení mě nemohlo připravit na výzvy spojené s poskytováním teleterapie během vrcholící pandemie. Téměř každý z mých klientů uvedl, že se cítí sklíčeně kvůli nedostatku sociálních vazeb, zhoršení jejich stávajícího duševního stavu, únavě ze Zoomu a rozmazaným hranicím mezi pracovním a osobním časem. A nebyli sami: 36 % Američanů pociťuje "vážnou osamělost", včetně 61 % mladých dospělých a 51 % matek s malými dětmi.
Určitě se s tím mohu ztotožnit. Bylo těžké přizpůsobit se pixelové obrazovce bez řeči celého těla. Cítila jsem se vyhořelá a izolovaná hned vedle nich, když jsem se snažila využít svůj největší nástroj: empatii.
Praktikovat empatii není jako sundat si masky, jakmile bezpečně dorazíme domů. To, že se těšíme na velkolepé znovuotevření, neznamená, že můžeme odhodit soucit stranou. Ve skutečnosti má mnoho lidí pocit, že jsou vrženi zpět na pracoviště poté, co se právě seznámili s virtuálním životem.
Z tohoto důvodu věřím, že je nesmírně důležité, abychom všichni převzali odpovědnost za vzájemné předávání empatie. Zaměstnavatelům, kteří přecházejí zpět do kanceláře, může používání soucitného jazyka pomoci zaměstnancům osvojit si tento jazyk a mluvit se sebou – a se svými kolegy – soucitněji. V době, kdy se 48 % profesionálů shoduje na tom, že se komunikace od pandemie změnila, a 40 % cítí potřebu být v práci kvůli COVID-19 "profesionálnější", nelze přehlédnout sílu empatické, neformální konverzace.
Důsledky empatie sahají daleko za hranice pracoviště. Například v důsledku pokračujícího násilí proti komunitě asijsko-amerických a tichomořských ostrovanů musíme pokračovat v monitorování našeho jazyka, abychom zajistili, že neškodí. Údaje společnosti Grammarly, která se zabývá psaním, ukazují, že výskyt jejího návrhu COVID-19, který nabízí alternativy ke xenofobním odkazům na virus, se meziročně snížil o 90 %.
"Tento prudký pokles naznačuje, že lidé, kterým byly doručeny tyto empatické připomínky, si v průběhu času více uvědomovali, jak o viru mluví," řekla Senka Hadzimuratovicová, vedoucí komunikace společnosti Grammarly. Důležitá myšlenka, kterou je třeba mít na paměti: Být soucitnějším komunikátorem znamená mít větší povědomí o jazyce, který používáte.
I když je inkluzivní komunikace nezbytná v osobním i profesním prostředí, snadněji se to řekne, než udělá. Chcete-li začít začleňovat soucitný jazyk do svých každodenních interakcí, čtěte dále a najděte tři jednoduché fráze, které můžete použít – a tři další, kterým se vyhnout – abyste mohli komunikovat empaticky.
POUŽIJTE TYTO FRÁZE
"Vážím si toho, co jsi říkal o..."
Když s vámi něco rezonuje osobně, je to laskavé gesto, když to druhá osoba zná. Slyšet, že se někdo ztotožňuje s tím, co jste řekli, může být pěkným základem pro budoucí konverzaci a také signálem, že aktivně nasloucháte. Empatická komunikace signalizuje porozumění, které podporuje zranitelnost. To umožňuje hlubší spojení, které nám brání v pocitu izolace.
"Omlouvám se, že jsem špatně pochopil, co jsi řekl."
I přes naše nejlepší úmysly jsme nedokonalí a někdy něco řekneme nebo špatně interpretujeme způsobem, který by mohl být škodlivý nebo rušivý pro naši konverzaci. Tato fráze poskytuje příležitost k nápravě a dalšímu budování důvěry, která je klíčovým pilířem empatie. Na pracovišti může uznání, že došlo k nedorozumění, snížit pocit nepřátelství a může lidem pomoci cítit se méně stigmatizováni, když žádají o odbornou podporu a podporu v oblasti duševního zdraví.
"To, co slyším, že říkáte, je [. . .]. Pochopil jsem to správně?"
Shrnutí je účinný způsob, jak vám pomoci zpracovat informace, které jste právě obdrželi, a zároveň pomoci druhé osobě, aby se cítila vyslyšena, sdílením svých poznatků. Následná otázka o tom, jak jste byli na základně nebo mimo ni, dláždí cestu k tomu, abyste udělali další krok, pokud jde o naslouchání.
VYHNĚTE SE TOMU, ABYSTE TO ŘÍKALI
"Vím, jak se cítíš."
Může to znít jako ultimátní empatická reakce, ale dávejte si pozor, abyste se příliš neztotožňovali s něčími pocity. Předpokládat příliš mnoho může být ve skutečnosti škodlivé, zvláště pokud si daná osoba není tak jistá, že jste byli v její kůži.
"To mi připomíná dobu, kdy jsem . . ."
Spojení s vlastní zkušeností se může zdát jako dobrý způsob, jak projevit podporu, ale dejte si pozor, abyste nesoustředili konverzaci na sebe, když se někdo snaží být zranitelný nebo mluvit o obtížném tématu. V těchto situacích je pravděpodobně lepší volbou aktivní naslouchání.
"Budeš v pořádku / Dostaneš se z toho / Všechno se vyřeší."
Posun k pozitivnějšímu myšlení může být v některých případech účinný, ale tyto fráze mohou být odrazující, protože minimalizují podtóny. Navíc lidé většinou už na racionální úrovni vědí, že budou v pořádku, ale hledají další emocionální podporu tady a teď.
Empatie a komunikace mohou mít společně mimořádně pozitivní dopad na duševní zdraví. Empatická komunikace modeluje druh samomluvy, do které bychom se měli zapojit. Když slyšíme, jak s námi mluví přítel nebo milovaná osoba, slouží to jako připomínka toho, jak bychom se k sobě měli chovat. A když se o sebe dokážeme lépe postarat, můžeme se efektivněji projevit svým partnerům, přátelům a práci. Víme, že slova jsou mocná, tak ji využijme ve svůj prospěch a vytvořme svět, kde se každý může cítit pochopen.
Zdroj: fastcompany.com