Byly doby, kdy jsem Silvestra slavila ve velkém stylu. S přáteli, s hromadou chlebíčků a s několika flaškama (nejen) šampaňského. Nový rok se pravidelně nesl v duchu objetí – nejdřív kamarádů, potom už jen záchodové mísy. Po jedné takové akci jsem se zařekla, že takhle už žít nechci.
Ne nadarmo se totiž říká „jak na Nový rok, tak po celý rok“. A strávit první lednový den v posteli s kocovinou a cítit se hůř než po výplachu žaludku, to fakt není žádná výhra.
Takže poslední roky trávím jen s hrstkou nejbližších, užívám si všeho s mírou a velkou část dne věnuju zamyšlení nad uplynulým rokem a stanovení cílů pro ten nadcházející. Sice vám nevysvětlím, jak to přesně mezi nebem a zemí funguje, ale zatím jsem takto vždy svých (reálných) cílů dosáhla. Že pro vás nyní píšu tento článek, je také výsledkem toho, že jsem si před rokem určila si jasný záměr: pracovat na sobě, založit blog (i když jsem vůbec nevěděla jak) a sdílet své zkušenosti s ostatními.
Uzavření starého roku
Prosinec byl pro mě měsíc, kdy jsem odvedla největší kus práce. Člověk jako by cítil tlak rychle všechno stihnout, aby mohl do nového roku vykročit s čistým štítem. Konec roku u mě vypadá takto:
- Dokončení projektů (některé plány jsou dlouhodobé, ale i u nich lze přesně vidět dosažený mezník)
- Detox těla (co si budeme povídat, za ten rok se v našem těle nashromáždí pěkná dávka toxinů)
- Úklid (doma i v práci)
- Zhodnocení uplynulého roku (co se podařilo splnit, co je třeba dokončit v příštím roce, a hlavně – z čeho se mám poučit?)
- Vyjádření vděčnosti, uznání (nezdá se to, ale pokud jste celý rok neseděli doma na zadku, uvidíte za sebou velký kus práce)
- Stanovení cílů na příští rok (moje nejoblíbenější část – tzv. vision board – pro inspiraci mrkněte tady)
Docela dřina, ale když člověk ví, že je to pro jeho dobro a že se mu všechna práce mnohonásobně vyplatí, je ochotný vyjít alespoň na chvilku za hranice komfortní zóny.
Je tu jedno velké ALE!
Když si na svá záda dáte hodně velkou nálož, honíte se za několika cíli najednou a odpočinek odkládáte na dobu neurčitou, vaše tělo vám to vrátí i s úroky. Je jedno, že tělo ládujete vitamíny a pravidelně cvičíte. Pokud nezařadíte občasný relax, tělo dosáhne svého jiným způsobem. A když jste nemocní, můžete svým plánům udělat pápá, tak jak se mi to stalo týden před Vánoci.
Takže chci vzkázat všem workoholikům, aby se tolik nehnali a pravidelně odpočívali. Cíle vám neutečou, jen jich dosáhnete o něco později, a ještě si zachováte zdraví. Ne náhodou si úspěšní lidé plánují v diáři dovolenou, a teprve potom vše ostatní…
Méně je více (aneb proč předsevzetí nefungují)
Mnoho lidí si přeje vstoupit do nového roku s čistým štítem. Dají si hromadu předsevzetí a doufají, že si konečně splní své sny. Ale podobně jako váha ze dne na den neukáže o deset kilo méně, tak ani změna v životě nenastane o silvestrovské noci.
Mozek nemá rád velké množství změn najednou. A taky nerad spěchá. Chová se sice jako úžasný počítač, ale přesto má svá omezení – třeba to, že k osvojení nového chování potřebuje mnoho dní opakované činnosti. Dříve se jako mezník bral 21 dní. V poslední době ale vědci pochopili, že nelze slibovat konkrétní čísla, a tak stanovili dobu vytváření návyku na 30 – 200 dní. ?
Co udělá člověk v euforii při vstupu do nového roku? Dá si spoustu krásných předsevzetí. Většinou je ani nemyslí vážně, ale ví, že se to prostě má: jíst zdravě, pravidelně cvičit, zhubnout 10 kilo, častěji uklízet, chodit včas, vydělat milion atd. A nejlépe všechno hned od 1. ledna!
Změny je však potřeba do života přidávat postupně. Je efektivnější jít krok za krokem a dělat drobné změny každý den. 1. leden nehraje žádnou roli.
Cíle místo předsevzetí
12 měsíců uplyne jako voda, zase budeme bilancovat. A někteří si uvědomí, že jsou pořád tam, kde byli před rokem. Tak to dopadne, pokud si nestanovíme jasné cíle. Loď bez směru taky nikam nedopluje. A tak si raději než předsevzetí dejme pořádné cíle. Takové, pro které stojí trocha námahy za to.
Právě v tomto bodě jsem často vyhořela. Vždycky jsem měla jasno, co chci. Ale jakmile jsem začala příliš dumat nad tím, jak toho dosáhnout, dostal se můj entuziasmus na bod mrazu. To mi zabránilo, abych podnikla konkrétní kroky k dosažení svého.
Proto je důležité, abyste si na Nový rok stanovili pouze svůj cíl. Prvně se rozhodněte, CO vlastně chcete. Na ono JAK bude spousta času v průběhu roku. Nedovolte, aby vás nejistota „jak toho dosáhnu“ paralyzovala a zabránila vám v dalších krocích.
Rozhodněte se, co chcete žít v oblasti zdraví, práce, financí a vztahů. Klidně popusťte brzdu své představivosti a nechte ji vykreslit rok 2018 v těch nejkrásnějších barvách. Pokud máte tvořivého ducha, stříhejte, malujte, lepte. Vy si tvoříte svou budoucnost. Už jen tím, že své cíle vyjádříte ve hmotné podobě, zvyšujete pravděpodobnost jejich uskutečnění. Naše podvědomí se okamžitě pustí do práce a bude se snažit do puntíku naplnit naše představy.
Helena Čuková