Nenechme si namluvit, že severské země mají copyright na životní pohodu. Žijte hygge, žijte lagom, žijte sisu, nabádají v médiích články, které propagují životní styl severských národů jako možnou cestu k nalezení vnitřní spokojenosti, klidu a štěstí
Dostáváme návody, jak si zařídit byt, aby byl útulnější, dozvídáme se, že mysl uklidní měkké světlo svíček a prokřehlé tělo zahřeje šálek horkého kakaa nebo čaje. Největší důraz je pak kladen na pěstování dobrých mezilidských vztahů.
Na těchto tipech není a priori vůbec nic špatného. Pokud bychom se však byli schopni navrátit ke kořenům naší přirozenosti, možná bychom zjistili, že nemusíme hledat inspiraci k tomu, jak prožít šťastnější život, u zemí vzdálených tisíce kilometrů daleko.
Trendy zkrátka nemají vliv jen na naše oblékání – vypadá to, že i informace týkající se dosažení štěstí se dělí na ty, které jsou „in“ nebo „out“. Žijeme hekticky a prahneme po zastavení. Často býváme bezradní, když se nám po plném pracovním nasazení nedaří vyhnat myšlenky z hlavy ven.
Místo abychom vypnuli, hledáme další informace, jak na to. Kruh se uzavírá a klid nepřichází. Trendy válcují zdravý selský rozum. Žasneme nad něčím, co je prezentováno nově, a přitom je to už léty dobře vyšlapaná, osvědčená stezka – a nezáleží na tom, jestli protíná Švédsko nebo se klikatí českou krajinou.
Copyright určitého stylu stoprocentní pohodu nezaručí. Pro někoho může být „hygge“ cibulák po babičce, pruhované duchny vyplněné poctivým prachovým peřím nebo starý ušák, ve kterém se uvelebí s oblíbenou knihou. Nemá smysl trávit víc času v práci, abychom vydělali na přebudování svého obydlí do skandinávského stylu s vidinou nalezení harmonie, která nám stále uniká.
Recept na individuální štěstí, pokoj a klid není univerzální, každý ho musí najít sám v sobě. I tento fakt si ale každý musí uvědomit sám. Sami potřebujeme přijít na to, že čím víc se chceme připodobnit určitému ideálu, tím víc nás dané úsilí vyčerpává. Že trend může být v rozporu s naší vlastní přirozeností a že na stylu ve výsledku stejně zas až tak nezáleží.
Hodnoty místo pozlátka
Žádná země nevlastní monopol na štěstí, ale hodnoty, které nám mají dopomoci k jeho dosažení, bývají mnoha zemím společné. Většina z nás je má na pomyslném žebříčku postaveny hodně vysoko, ať už jsme Češi, nebo Švédové.
Zdraví, rodina, funkční mezilidské vztahy, láska, bezpečí a místo, kde se nám dobře žije a kam se rádi vracíme. Nic nového pod sluncem, řeklo by se. Jenže ať chceme nebo ne, konzum nahrává spíše budování pozlátka – místa, kde se dobře žije, ale ubírá nám čas na vztahy.
Zdraví a rodinu řadíme na první místo, ale kolikrát v týdnu se sejdeme u společného stolu? Jak často si spolu povídáme bez zapnuté televize nebo pokukování po telefonu? Jak často se věnujeme duševní hygieně a dokážeme vydržet sami se sebou a svými vlastními myšlenkami? Moc času většině z nás po pracovním kolotoči a obstarání domácnosti nezbude.
Štěstí není cíl, ale cesta. Dosáhneme ho možná v době, kdy si uvědomíme, že máme dost, a přestaneme se honit za něčím, co možná ani dost dobře nepotřebujeme. Život se přirozeně vlní jako sinusoida nahoru a dolů, a i když bychom toužili spíše brouzdat po vrcholcích nebo jet po poklidné rovině, občasné propady dolů jsou důležité, aby si člověk nakonec vážil toho, co má. A jak pravil dalajláma: „Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí.“
Sami si zhodnoťte, jestli jste nevěděli už předtím, než jste se dočetli o hygge nebo podobných „manuálech na štěstí“, že štěstím vás naplní:
- spokojená rodina
- posezení s přáteli, protože sdílená radost je dvojnásobná a sdílený smutek poloviční
- balanc mezi pracovním a osobním životem
- výlet do míst, kde to máte rádi – a nemusí to být zrovna luxusní dovolená za statisíce
- koníčky, které vám dobijí ztracenou energii, ať už je to sport, poslech hudby, ruční práce nebo jen možnost zůstat sem tam celý den v pyžamu a koukat na oblíbené filmy
- přestat se trestat za to, co se vám v životě nepovedlo, a ocenit, co jste zvládli, a určitě toho bude více než dost
- najít odvahu ke změně, i když vás od toho někteří odrazují
- sebekritiku vyměnit za sebelásku, protože jedině tehdy, kdy budete mít rádi sami sebe, můžete být zdrojem lásky i pro druhé
- sem tam se odměnit něčím, po čem jste dlouho toužili, nebo jen nějakou maličkostí, která vám v tu chvíli udělá radost
- udělat něco pro druhé, aniž byste čekali cokoli na oplátku
Že ten seznam neobsahuje nic, co by vás překvapilo? Možná si zkrátka stačí připomenout, že nemusíme vždy vymýšlet komplikované strategie a pojmenovávat novými jmény něco, co je dávno dané.
Přeji vám život plný těchto velkých maličkostí a ať dojdete spokojenosti po svém. Jak je vidno, příručky nejsou třeba.
Autor: Lucie Svobodová