Jak to říct, aniž by se ostatní urazili?
Šéf přišel s návrhem, že v rámci příštího teambuildingu půjdete na paintball. Hlavou se vám honí představa, jak se plazíte v příkopu, načež končíte s modřinami a barvou rozprsklou za krkem. „Ježiš, to je ale kravina,“ dere se vám na jazyk. Jenže říct to takhle nemůžete. Jak formulovat nesouhlas kulantněji?
Zná to každý. Nejraději by poslal šéfa či kolegu s tím či oním požadavkem do patřičných míst. Jsou firmy, kde panuje tak otevřená komunikace a volná firemní kultura, že si to můžete dovolit.
Nicméně ve většině společností se hrubší jednání považuje za nepřijatelné a je potřeba volit jiný styl. To ovšem neznamená, že musíte na návrh nebo požadavek kývnout. Všechno má svou formu a obsah. Nesouhlas nebo nelibost můžete dát najevo i velmi vybíravými slovy. Tady je pár tipů.
Potřebuji to ASAP. Hoří to!
„To už je tenhle týden počtvrté. Jdi mi s tím k šípku. Jak to mám asi stihnout?“ Tohle by byla odpověď, kterou byste nejraději vpálili šéfovi do obličeje. Varianta téhož, ale řádně zaobalená a v konstruktivnějším duchu zní: „Obávám se, že je to tenhle týden čtvrtý ASAP požadavek. Není v mých silách pracovat na čtyřech současně a ještě k tomu zvládat svoji běžnou práci. Pojďme si říct, co má přednost a co a kdy je reálné zvládnout.“
„Není to ono. Chtělo by to udělat nějak jinak.“
„Taková zpětná vazba mi opravdu hodně pomůže. Když mi, sakra, neřekneš, co je na tom špatně a jak to předělat, tak to příště těžko bude lepší.“ Feedback, který jste dostali, je opravdu k ničemu. Přitom váš nadřízený nebo zadavatel bere peníze za to, aby konkrétní zpětnou vazbu dát uměl. Takže ho elegantně donuťte, ať si je zaslouží: „A proč konkrétně to není ono. Co, myslíš, že by se mělo změnit? Promiň, ale když nebudu vědět, co je na tom špatně, nebude možné to zlepšit.“
„Navrhuji, abychom… jeli na paintball, dali sem stroj na cukrovou vatu, upekli všem zákazníkům dortík ve firemních barvách.“
Nápadů, které jsou, mírně řečeno, mimo mísu, není nikdy málo. Většina lidí má také bezvadné nápady, pokud z nich neplynou úkoly pro ně, ale pro někoho jiného. Zvlášť těm je potřeba se bránit a odpálkovat je: „Jaký by to podle tebe mělo pro (team, firmu, zákazníky) přínos?“ Tím slova navrhovatele nezamítnete, nicméně donutíte ho, aby svůj „geniální“ nápad obhájil. Otevřete tak prostor pro protiargumenty. A pokud máte vlastní návrh, převeďte na něj záhy pozornost: „Zajímavé, přivedlo mě to na nápad, že bychom mohli udělat to a to.“
„Myslíš, že takhle je to v pořádku?“
„Ne asi, myslím, že je to celé na prd, proto jsem s tím za tebou přišel/la.“ Tahle odpověď by seděla na zvlášť rafinovanou komunikační past, která zpochybňuje jednak výsledek vaší práce, jednak váš úsudek. Jako kdyby vám bylo pět. Takže pevně odpovězte na vyslovenou otázku: „Ano, myslím, že takhle je to v pořádku.“ Reagujte tak, i když si nejste vůbec jisti. Vydržte měření pohledu z očí do očí. Třeba to pomůže a bude klid. A pokud ne, v další konverzaci nuťte druhou stranu, aby vám opět sdělila, proč jí to v pořádku nepřipadá a jak to změnit.
„Že tě přerušuju…“
„Nech mě, pro boha živýho, domluvit, ty sebestřednej nevychovanče!“ Někteří lidé nejsou schopni nebo ochotni respektovat pravidla slušného chování. Ještě jste ani nedořekli, co máte na srdci, a už vás přeruší, aby se k tomu vyjádřili, nebo vyrukovali s vlastním nápadem. Zaražte je: „Díky za postřeh, ale já nejprve dokončím, co jsem chtěl/a říct, a ty se k tomu můžeš vyjádřit pak.“
Zdroj: jobs.cz