Na juniorní pozici hledáme člověka s pětiletou praxí, který mluví čtyřmi jazyky a ovládá programy, které se na trhu objeví za dva roky.
To je samozřejmě nadsázka, ale také máte z některých inzerátů pocit, že firmy hledají spíš supermany než skutečné lidi? Ukážeme vám, že je zbytečné se tím nechat odradit.
Stejně by mě nevzali
Lidé prolétnou inzerát, zjistí, že nesplňují všechno, inzerát zase zavřou a hledají dál. Čím to je, že se nechají hned odradit a ani to nezkusí? Nevěří si – ale je to trochu složitější.
V Harvard Business Review před časem vyšel zajímavý průzkum. Tisícovky Američanů se zeptali: pokud jste se někdy rozhodli neodpovědět na inzerát, protože nesplňujete všechny požadavky, co bylo hlavním důvodem pro neodeslání životopisu?
Tohle jsou 3 nejzajímavější zjištění:
- 46 % mužů a 41 % žen řeklo: Protože si myslím, že by mě stejně nevzali, takže by to byla jen zbytečně vynaložená energie.
- 20 % mužů a 13 % žen řeklo: Protože firma měla dost jasnou představu o tom, koho hledá, a já nechtěl/a plýtvat jejich časem.
- 12 % mužů a 13 % žen řeklo: Protože bych tu práci nedokázal/a dělat dobře.
CV je jen začátek
Většina lidí zapojených v průzkumu jakoby úplně přehlédla, že se práce nezískává jen na základě životopisu. Posláním CV to přece teprve začíná. Je to vstupenka na osobní setkání: do assessment centra nebo na pohovor.
Tam má uchazeč šanci ukázat svou osobnost, zkušenosti, přístup, optimismus, spolehlivost, nadhled… Prostě spoustu různých věcí, které jsou mnohem důležitější, než stroze vypsané požadavky.
A v praxi tomu tak často je. Životopisový favorit naživo nepřesvědčí a práci získá ten, kdo má dva roky praxe místo čtyř a ne úplně dokonalou angličtinu. Lidé totiž nechtějí spolupracovat se supermany, ale s kolegy, kteří jsou sympatičtí, mají drive a je na ně spoleh.
Inzerát není nákupní seznam
Některé inzeráty ale skutečně působí dost odtažitě, až člověk pochybuje, že opravdu hledají živého člověka. Jsou firmy, které to s požadavky trochu přeženou. Vypíší všechno možné i nemožné, co má ideální uchazeč splňovat. S ideálním uchazečem je to ale jako s ideálním partnerem: neexistuje.
Důležitá věc: nečtěte inzerát jako nákupní seznam. Nemá smysl si odškrtávat, jestli v „košíku“ (= vašem životopise) máte všechno. Ostatně, když ve skutečném obchodě něco zapomenete, také přece celá rodina neumřete hlady – prostě doma v kuchyni trochu zaimprovizujete. Totéž platí, když hledáte novou práci.
Na čem opravdu záleží?
A nebo ještě jinak. Otázka, na kterou se místo mechanického odškrtávání požadavků zaměřte, zní: Dokážu tuhle práci dělat dobře?
Pokud vás láká práce jako taková, máte pro ni předpoklady a zkušenosti, na inzerát odpovězte. Nechte na firmě, ať v případných dalších kolech posoudí, jestli na „to“ máte, nebo ne. Nevyřazujte se předčasně sami ze strachu, že vás stejně nevezmou.
Ano, může se stát, že vás nevyberou. Nejspíš vás to zamrzí a na chvilku zapochybujete o svých schopnostech. Svět se ale kvůli tomu vážně nezboří. Podle statistik uchazeči běžně podstoupí kolem šesti pohovorů, než uspějí.
A kromě toho jste to i vy, kdo si vybírá, nejen firma. Hledáte zaměstnavatele, který bude jednat fér a kde se budete cítit dobře. To jen z inzerátu nezjistíte, je potřeba to vidět naživo.
Nikdo není stoprocentní
Výše uvedené však neznamená, že máte rezignovat na zdravý rozum. Pochopitelně, že pokud splňujete jen naprosté minimum požadavků nebo dokonce žádné, na pohovor vás asi nepozvou. Jde spíše o to nemyslet si, že když nemáte uvedených 100 %, nemá to cenu ani zkoušet.
Na inzerát určitě odpovězte, i když splňujete „jen“ 70 až 80 % požadavků. Pokud vás daná práce láká, byla by vážně škoda si ji nechat utéct.
Zdroj: Jobs.cz
Autor: Jana Kutarňová